5 jemných známek toho, že rosteš jako rodič

Rodičovství je cesta, která nás den za dnem přetváří, zkouší a učí. Často máme tendence se pozorností příliš zaobírat tím negativním aneb tím, co se podle nás „nepovedlo“, padat do spirály negativního myšlení a přílišně se kritizovat.

Jenže co kdybychom se učili zaměřovat pozornost na to, co jde dobře? Co kdybychom se zaměřili na ty chvíle, kdy jde všechno jako po drátkách, dítě spolupracuje, jíme v klidu nebo třeba jen pozorujeme dění v parku, zatímco si dítě hraje na pískovišti. To, že jsme se „posunuli“ na cestě ke klidnému a laskavému rodičovství poznáme někdy jen nenápadně.

Možná jste teď v pocitech, že jako rodič selháváte. Ale vybavíte si ty chvíle, kdy se na okamžik zastavíte, nadechnete se, vydechnete a uvědomíte si, že chcete reagovat jinak? Co když zrovna to je ta chvíle, kdy se odehrává ta největší vnitřní transformace?

V tomto článku Ti chci připomenout, jak může vypadat osobní růst. A věz, že nejde o jeden velkolepý okamžik, ale naopak se někdy jeví, že nejde ani vidět.

1. Všímáš si svých reakcí.

Uvědomuješ si, když tě něco spouští. Možná jsi ještě zareagovala podrážděně, ale už to víš. Už to není automatické. Ten malý vnitřní krok – ta pauza, i kdyby přišla až po reakci – je obrovským znamením změny.

A i když ten moment, ten nádech, přijde až po reakci, je to v pořádku. Dřív jsi možná ani nezaregistrovala, že se nějak chováš a teď už dokážeš nahlížet na své chování. A to je velký posun.

Pokud po reakci dnes cítíš touhu to dělat jinak, jsi na správné cestě. A ta cesta může potom pokračovat tak, že ty reakce opravdu podchytíš.

Uvědomění, které přichází až po bouři, je začátkem nové cesty. A pokaždé, když si dovolíš být k sobě laskavá a opravdová, léčíš nejen sebe, ale i vztah se svým dítětem.

Říkáš si „Ale proč mi to došlo až teď a ne hned v té situaci?“ Na tohle bych ti mohla dlouze psát o tom, jak funguje naše nervová soustava, ale na to už jsem napsala jiný článek. Tady je důležité to uvědomění. To, že si to vůbec uvědomíš, ti otevírá dveře.

❤️Dveře k větší přítomnosti.

❤️K opravdovému spojení.

❤️K nové volbě.

S každým takovým uvědoměním se tvoje nervová soustava učí.

💎Učí se zpomalit.

💎Učí se zastavit se dřív.

💎Učí se být v těle, v přítomnosti, v lásce – i když to nejde hned.

A tak se posouváš..

2. Když uděláš chybu, neválcujte tě stud

Možná jsi dříve upadala do sebekritiky: „Zase jsem to udělala špatně.“ Ale teď se něco posunulo. Možná Ti prolétne hlavou: „Jsem unavená. Potřebuji teď prostor“ nebo „Tohle mohu napravit.“ Tohle je síla sebelaskavosti – neznamená popírat chyby, ale reagovat na ně s pochopením a láskou.

3. Tvůj vnitřní hlas měkne

Začínáš si všímat, jak mluvíš sama k sobě. Místo hlasu, který je tvrdý a plný viny, se objevuje nová jemnost:

🥰„Dělám, co můžu.“

🥰„Učím se.“

🥰„Jsem dost.“

A právě tahle vnitřní proměna často vede i k větší laskavosti směrem k dítěti. Když máte pochopení pro své chyby, dokážete mít i víc pochopení pro chyby dítěte.

4. Už nehledáš jen způsob, jak zastavit nechtěné chování – ale co je za ním

Začínáš si klást jiné otázky. Místo „Jak ho přimět, aby tohle nedělal?“ se ptáš „Co se děje uvnitř něj“? „Co moje dítě teď potřebuje v hloubi své bytosti?„

Měníš perspektivu. A tím se mění celá vaše vztahová dynamika. Vzniká víc porozumění, empatie a spojení.

5. Přijímáš, že i ty jsi na cestě

Dřív jsi možná měla pocit, že rodič musí být silný, klidný a vždy vědět, co dělat. Dnes víš, že růst probíhá na obou stranách. Ty i tvoje dítě se učíte, jak být spolu. Začínáš se vidět ne jako „hotový produkt“, ale jako člověk, který se mění, roste a uzdravuje.

Závěrem …

Změna často nevypadá jako jedno velké prozření. Někdy to může být „jen“ jeden hluboký nádech, který ale změní vše. Jedna omluva. Nebo prostě jen silné rozhodnutí začít znovu.

Pamatuj, dítě cítí, že tu opravdu jsi. Že jsi ochotná vidět sebe, nejen jeho.

Pokud některé z těchto posunů poznáváš ve svém vlastním rodičovství, pak jsi na cestě.

👁️Dovol si to vidět.

🥰Dovol si to ocenit.

S láskou,

Veru