Stop vzteklé mámě

Pořád tě něco vytáčí? Cítíš se neustále pod tlakem? Držíš se jak jen to jde a pak bouchneš? Chápu tě. Není to tak dlouho, co jsem se cítila většinu dní dost podobně. Vystresovaná, úzkostlivá maminka a navíc plná vzteku. A že ta emoce má sílu, když jí dáme průchod!

Tady však narážíme na zásadní problém vzteku. Uvěřili jsme, že vztek je špatně. Začali jsme se vlastně vzteku bát a raději ho zadusili a zadupali hluboko do sebe. První krok k uzdravení se ze své hněvivé identity je, že uznáte svůj vztek. Že ho přijmete a dáte mu pozornost. Jakmile v sobě přenastavíte program o tom, že vztek je špatně, máte napůl vyhráno. Je dost možné, že už jen upuštěním odporu ke vzteku se vaše vlastní vztekání zmírní.

Dalším krokem je se naučit hněv zpracovat. Ze začátku to možná bude dost dramatické. Pokud jste celý život v sobě vztek zadupávali, bude nějakou chvíli trvat, než ho ze sebe dostanete. A tady přichází na řadu další nelehký úkol. Dát průchod vzteku v plné síle. No přiznám se, že když jsem si konečně dovolila pořádný záchvat vzteku, dost mě to vyděsilo. Té síly v těle je při hněvu opravdu hodně. Mně pomáhají tyto metody:

Tuhle jsme se sestrou zkoušely ve venkovním prostředí své hlasivky a to je teda něco! Zkuste si samy někdy na bezpečném místě zakřičet. Teď mám na mysli ne jen aaaaa zakřičení, ale opřít se do toho, opravdu opřít se do toho celým tělem a do hlasivek poslat všechno, co vás štve.

Časem se od nahromaděného vzteku vyčistíte a všimnete si, že už třeba tolik bouchat a křičet nepotřebujete. Začnete se učit rozlišovat vztek v jeho začátku a vidět ho jako navigaci. O vzteku a emocích maminek jsem napsala eBook, kde s vámi sdílím svou cestu a co mi pomohlo.

Velmi důležitým prvkem s prací na sobě je sebereflexe, kterou jsem již zmínila a dále také laskavost. Být laskavá k sobě a dovolit si dělat chyby je základní schopnost, kterou bychom si jako maminky na cestě k láskyplnému mateřství měly osvojit.