Okno tolerance – okno k vyrovnanému rodičovství

V minulém článku jsem se zabývala hierarchií nervové soustavy a zapínání okruhů bojuj nebo uteč / režimu zamrznutí a optimálního zapojení v podobě systému sociální angažovanosti. Pokud se teď cítíte zmateně z toho, co popisuji, doporučuji se ke článku vrátit tudy.

Na základě polyvagální teorie od Stephena Porgese vytvořili úžasní vědci Dan Siegel a Tina Payne Bryson tzv. okno tolerance, které odpovídá míře odolnosti nervové soustavy na stres, životní výzvy a náročné situace v životě (ano, každý den s malými dětmi). 🙂

Okno tolerance můžete chápat jako okno, ve kterém se cítíte dobře. Jste v klidu, nereagujete, nejste útoční a nemáte pocit, že byste se měli bránit nebo utíkat před situacemi v životě. Zvládáte stres s nadhledem a nezabředáváte emočně do okolností. Jste zvědaví a otevření novým informacím. Pokud máte široké okno tolerance, jen zřídkakdy vyletíte z kůže nebo se necháte válcovat situacemi s dětmi / jakýmikoliv situacemi v životě.

Jenže okno tolerance bývá mírou stresu, vlivem vlastní výchovy a traumat na cestě životem výrazně zúženo. A to někdy až do té míry, že nejsme schopni tolerovat téměř žádnou míru stresu a neustále se nacházíme v reaktivním rozpoložení, kdy se buď bráníme nebo utíkáme nebo zcela kolabujeme.

Pokud se nenacházíme v oknu tolerance, jsme buď ve stavu přílišného nabuzení (hyper arousal) nebo ve stavu nedostatečného nabuzení (hypo arousal).

Ve stavu nedostatečného nabuzení jsme uzavřeni, cítíme se vypnuti a otupělí. Zažíváme pocity studu a náš přístup k životu je spíše pasivní.

Pokud se naopak nacházíme ve stavu přílišného nabuzení (stav vycházející z režimu bojuj nebo uteč) máme nadměrné množství energie. Může se nám těžko koncentrovat, jsme podrážení, cítíme neustálou úzkost, jednoduše se vylekáme a hodně se bojíme.

Grafiku jsem přizpůsobila dle NICABM (National Institute for the Clinical Application of Behavioral Medicine).

Dobrá zpráva je, že okno tolerance lze rozšiřovat. Začít můžete třeba vědomým, hlubokým dýcháním (existuje nespočet technik, mně se nejvíce osvědčuje nádech na 4 a výdech na 8) nebo snímáním svého těla (pozorovat jednotlivé části, vnímat intenzitu napětí versus uvolnění).

Čím víc své okno tolerance rozšíříte, tím méně budete zažívat vztek, frustraci anebo pocity otupělosti a nedostatku energie. Každý má samozřejmě své okno jiné a jeho šíři ovlivňuje spousta faktorů (mimo jiné i spánek, strava, sociální interakce, fyzická aktivita).

Napište mi, jakým způsobem vy rozšiřujete okno tolerance a co by vám pomohlo ke konzistentní práci na sobě.

Ze srdce,

Verča