Pracujeme s triggery aneb co pomáhá vypuštěnému tygrovi

V minulém článku jsem se věnovala tomu, co je trigger a že prvním krokem z uzdravení emočních triggerů je znát svoje triggery. Článek si můžete přečíst zde. Tomuto kroku se říká sebereflexe, neboli zpětná vazba na své pocity, myšlenky a chování. Nejvíce se mi osvědčilo ji dělat pomocí psaní deníku.

V práci s triggery je důležité si uvědomit jednu zásadní věc. Dítě není zodpovědné za to, jak ty se cítíš. Za to jsi zodpovědná ty sama a pokud chceš opravdu začít měnit sebe, je potřeba si tuto mantru často opakovat a připomínat. Pokud se ti zjeví myšlenka jako „Tohle už fakt přehnal/a„, „To snad dělá naschvál“ „On/a mě pořád vytáčí“ věz, že se stavíš do role oběti. Tohle může být těžký skousnout. Přiznám se, že stále ještě někdy i pro mě.

Tohle si opakuj často během dne, nejen v náročné chvíli.

To však neznamená, že přestaneme být naštvaní. Nicméně děláme obrovský krok od oběti k tvůrci a tím pádem se stavíme do pozice, kdy já vím, že se svými pocity mohu něco dělat, i když situace se jeví v tu danou chvíli jako těžká. V pozici tvůrce vím, že se mohu cítit v klidu, i když moje dítě dělá něco nepříjemného. 

Dalším důležitým krokem je vůbec rozpoznání své emoce. Často máme pocit, že pohoda, dobrý, jsem klidná a trpělivá a najednou bum. Vybuchnu. Jak se to mohlo stát? Zřejmě jsem si nevšimla, že už se ve mně kumuluje vztek, nebo že už začínám být nervózní, vystresovaná. Tohle je běh na delší trať, zároveň však navazuje na to, co už jsem zmínila – zapisování triggerů.

Sleduj během dne své pocity, vnímej, kdy jsi zcela klidná (je možné, že budeš mít pocit, že nejsi nikdy zcela klidná) a vnímej, jak se v tvém těle začne projevovat lehký neklid, začátek stresu, jemný vztek, velký vztek atd. Zkrátka je dobré umět rozlišovat celou škálu emocí, které v sobě máme. Jakmile v tom začneš víc šlapat, uvidíš, že je jednodušší rozpoznat začátek lehkého vzteku a okamžitě s tím začít pracovat.

V mém e-booku zdarma Jak nevybuchnout najdete emoční kruh i jeho použití v češtině.

Pokud máš pocit, že nevíš, co je klidný střed, doporučuji začít meditovat. O meditacích zcela jistě budu psát také.

Také Ti může pomoci eBook zdarma, který jsem připravila pro vypjaté situace.

Teď už přejdeme přímo k emočně vypjaté situace. Je však důležité mít zvládnuté předchozí kroky, proto jsem je popsala.

Pakliže začne mládě vyvádět, že jsi mu dala oloupaný banán místo neoloupaného, je dost možné, že tě to vytočí. Za prvé, protože máš pocit, že přehání a vymýšlí si, za druhé, že je nevděčný/á a za třetí, protože brečí. Všechno tohle lze v sobě zpracovat, aby tě to netriggrovalo, ale berme to teď tak, že tě to fakt naštve. Tvým dalším krokem je uvidět svůj vztek, pojmenovat ho a přijmout tuto emoci.

Rozklíčovala jsi v sobě vztek a teď přijmi, že jsi fakt hodně naštvaná. Potřebuješ to dostat ven. „Přijímám svůj vztek a propouštím ho ven.“

Pakliže je toho hodně, cítíš velkej nával horka v těle, běž to vykřičet nebo vybouchat. To, že to dítě brečí, nechej pro tu chvíli být. Ono tě potřebuje mít klidnou. Můžeš dupat, křičet do polštáře anebo do něj bouchat. Ono se to začne samo dít, tělo ví, jak to dostat ven. Dovol si mít svůj záchvat vzteku – tohle je hodně velký zlom. Teda aspoň pro mě to bylo významné – začít se hodně vztekat, dovolit si to. Raději opakuji – vztekat se zdravě, bezpečně a ne vylívat si vztek na dítě. Takže pojď si prožít svůj záchvat vzteku, opři se do toho, vztek je hodně silná emoce. 🙂

Pokud cítíš jen lehké vyvedení ze středu, představ si někoho, komu hluboce důvěřuješ a všechno mu řekni, jak tě to všechno naštvalo a že to je fakt debilní a co všechno tě na tom štve. Vše udělej v mysli, ne nahlas před dítětem. Můžeš si to i napsat do mobilu nebo do deníku. Zapisování si pocitů a myšlenek s nimi spojenými je velmi léčivé.

Poznámka: Když jsem někde, kde by nebylo úplně vhodné začít křičet a bouchat a nadávat, tak mi pomáhá tato představa: Představím si sebe, jako malou holčičku, která má „hysterák“ se vším všudy. V té představě ji vidím, jak kope, křičí, svíjí se. Představím si, jak moc prožívá tu emoci a s jakou vervou ji posílá ven.

Buď k sobě maximálně laskavá. Skvělá je otázka: „Co pro SEBE mohu v tuto chvíli udělat?“ „Co bych teď opravdu potřebovala?“ A nechej odpověď přijít. 

Pokud nemáš nic laskavého, co bys teď dítěti řekla, neříkej nic! Někdy je dobrý prostě dítěti dovolit mít obrovskej záchvat, nesnažit se ho zachránit, nesnažit se lovit slova (už vůbec ne, pokud jsme sami v emoci) a jen být.

A na závěr to nejdůležitější…

Jsi úžasná maminka. Měj na paměti, že jsi skvělá. Už jen pro to, že jsi to dočetla až sem. 🙂 Můžeš se pohladit, obejmou se, nebo si něco pěkného říct. Opečuj se, nechej dítě si prožít, co si má prožít a život jde dál. Zvládla jsi udržet bezpečný prostor pro emoce svého dítěte a to je velký! A pokud jsi to pro tentokrát nezvládla, i to je v pořádku. Dítěti se následně omluv, naprav váš vztah a odpusť si. Jsme jen lidi, máme emoce a děláme chyby. Opravdu důležitá tady je ta oprava.

Technik na uklidnění se je samozřejmě mnohem více, sdílím co mi pomáhá nejvíc a zároveň si třeba taková dechová cvičená nechám na samostatný článek. O triggrech a emocích maminek jsem napsala také eBook.

Tím, že sis článek přečetla, vše teprve začíná. Pojď si sednout a naladit se na své pocity. Jak se cítíš? Kde v těle ten pocit je?

Ze srdce,

Verča