Trigger – aneb z milující maminky drsným tygrem

V dnešním příspěvku se zaměřuji na to, co trigger je a proč je vůbec máme.

Co je to trigger?

Pro slovo trigger neznám v češtině výstižný překlad, proto si dovolím používat originál. Nicméně pokud toužíte po češtině, překládá se trigger jako spoušť nebo spouštěč. Líbí se mi představa překladu, že nechat se vytriggrovat může opravdu způsobit spoušť :-D..

Kdo jste se s tímto pojmem ještě nesetkal, popsala bych to asi takto: trigger může být nějaké slovo, aktivita, zvuk, zrakový vjem, v podstatě cokoliv, co v náš vyvolá přehnanou emocionální reakci. Spustí v nás (proto spouštěč) automatickou reakci v podobě třeba křiku na dítě. A my to nechceme. Nechceme na to dítě řvát a přesto to uděláme. V tu chvíli je ta reakce silnější než naše vůle. Asi jako když někdo opakovaně hubne nebo přestává kouřit. Podvědomí vyhraje. Proč tomu tak je?

Představím teď maminku dnešní doby…

Tahle maminka ví, že chce uznávat všechny pocity svých dětí, protože je to obrovsky důležité pro zdravý mentální vývoj dítěte. Také ví, že dítě se netrestá, nekřičí se na něj a vůbec v žádném případě se nebije. Ví, že má být „jen“ bezpečným přístavem pro jakékoliv emoce svých dětí. Ona to všechno ví. 

Jenže jí jako malé nebylo dovoleno brečet, kňourat, nebylo jí dovoleno mít svůj názor a dělat si věci podle sebe. Za vše byla potrestána a naučila se, že takto je to špatně. V podvědomí má zapsáno, spíše vyryto, že třeba brečet se nesmí. A její podvědomí s jejím vědomím teď svádí každodenní boj, protože podvědomí spustí okamžitou reakci na pláč jejího dítěte, říká asi něco jako toto: „Okamžitě ukončit křik toho dítěte, je to nebezpečné“. Přepsat tyto programy lze a věnuji se tomuto tématu v eBooku Proč se vztekám na děti a co s tím?

Když pláč nekončí a maminka je už hodně vytriggrovaná, tak začne sama křičet. Má svůj vlastní záchvat vzteku, který ji v dětství nebyl dovolen. Vše hluboce potlačené začne tryskat ven. V lepším případě jde křičet vedle do pokoje (to jsem nejednou praktikovala), v horším začne křičet na dítě ať už sakra přestane (i to jsem praktikovala).

Vzhledem k citlivosti tématu chci, abyste věděli, že když občas na své dítě zakřičíte, nezpůsobíte mu trauma. Je dobrý se pak omluvit a ukázat dítěti opravu. Zároveň chci, abyste věděli, že křičet denně na děti není dobrý. A pokud to děláte, vězte jednu věc – jde s tím pracovat. Může vám pomoci například eBook, který jsem o maminkách a jejich vzteku napsala.

Takže takový souhrn…

Rodičovský trigger je cokoliv, co vaše dítě udělá a vy na to máte přehnanou emociální reakci (nejčastěji zlost, vztek, agrese, někdy ale i smutek). 

Může to být:

Doporučuji si je vypsat! Začněte si je zapisovat, ať je máte všechny černé na bílém. To je začátek léčení emocionálních triggerů. 

Příště popíšu další kroky v práci s triggery neboli nezpracovanými emocemi z vlastního dětství. Teď běžte psát, pozorovat se a vnímat, co vše vás triggruje.

S láskou,

Verča